Labradorský retriever Arlet
Vše o ARLET |
1) S kým kamarádím (vypráví Ája) Hned, jak si mě moji majitlé přivezli, jsem se stala nerozlučná kamarádka s ridgebackem Jessynkou. Bydlí se svými majiteli hned vedle nás, takže jsme prakticky každý den spolu. Vylítáme se na louce pod námi a to vám řeknu, že se něco naběhám! Jessi je o dost větší než já a má tudíš i mnohem delší nohy. Posupně jsem ji ale začala dohánět a teď už je naše tempo naprosto stejné (dokonce mám pocit, že jsem rychlejší Dalším, v pořadí druhým kamarádem se mi stal pes stejné rasy jako já - labrador Árny. Teda on se jmenuje Arnošt, ale všichni mu říkají Árny. Ten je teda hoodně rychlej a nestačim mu ani teď. S ním se ale bohužel nevídám tak často, jelikož bydlí přes půl vesnice a navíc se s jeho majiteli moje panička tak důverně nezná jako se sousedy. Po prvních pár týdnech doma jsem k mému vzdoru musela začít jezdit na cvičák. Vůbec mě to tam nebavilo - pořád nějaký povely, příkazy, zákazy a bla bla bla. Po pár týdnech výcviku, když jsem si uvědomila, že bude asi lepší poslochat, jsem se dostala do skupinky k dalším psům. A to byl zlom! Od té doby mě to tam šíleně moc baví, protože tam jsem si našla spoustu nových kamarádů a dokonce jsem tam spatřila i Bena. Mými dalšími psími kamarády se díky cvičáku stalo mnoho ras. Ovšem nejvíc se dodnes vyřádim se zlatým retrívrem Niky, černým labradorem Bučim, béžovým labradorem Sendym a neméně i z Benem, Cipískem a mnohými dalšími. Pokaždé, když jedeme směrem na cvíčák, jsem celá hotová :) V dubnu (2006) jsem se seznámila s vlčákem Britem. Byli jsme v té době stejně velcí, i když je o dva měsíce mladší. Běhali jsme co nám síly stačily a nakonec jsme padli únavou do písku. Problémem je, že Brit bydlí v Netřebicích, což je celkem daleko od nás. Do mojí psí party nesmím zapomenout zařadit taky zlaťáka Badyho, choďáčka Medyho ( viz. níže! ), a Jackíska.
Před nedávnem, v ledu 2009, jsem se seznámila s fenkou Ambrou, jejíž majitelem je Venca. Ambra je Irský setr, strašně poslušné psisko se kterou se báječně řádí, i když je díky svému věku ( 5 měsíců ) neuvěřitelně aktivní a má sklony k tomu mě pořád přeskakovat, obíhat a provokovat...
V lednu roku 2009 se v Zubčicích objevilo nové štěně, jmenuje se Anika a je to bílý vlčák. Na svůj poměrně krátký věk je neuvěřitelně aktivní a krásně se s ní lítá. Mimochodem teď, v zimním období, když je všude sníh, nás těžko rozeznáte, protože jsme obě bílé a splíváme, taky výhoda, ne? Ale mým stálým kamarádem je beze sporu chodský pes Med, jehož panička je ve stejné věkové kategorii jako ta moje a tak velmi často podnikáme výlety ve čtyřech např. k rybníku, na Včelíny, do Pláně, na Svážnici a na plno dalších míst, strašně mě to s tím šílencem Medem baví a domu se vrácím naprosto utahaná.... Děkuju Fotka by Marťa, děkuju!
Fotka by Marťa, děkuju! 2) Moje hračky (vypráví Ája) Ve vrhu jsem si hrála samozřejmě se sourozenci, ale to jako hračka nepočítá. U mé původní majitelky, Aleny Člaňkové ( viz výše ), jsem nejraději hryzala krabici, která byla náš společný pelíšek a takové ty klasické hračky pro psy - míček, uzlík ... * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Co provedla během pobytu u nás doma?
ZÁVĚREČNÁ VĚTIČKA : Arletka a její nezkrotná povaha, roztomilé rysy v obličeji a roztržitost si získává srdce celé naší rodiny. Má dvě stránky, ta jedna je klidný a vyrovnaný pes, ta druhá je jeden velký neposlucha, ale řeknu Vám jedno - já jí miluju po obou stránkách, jiného psa bych nikdy nechtěla a jsem ráda za to, že Arletku mám, je to moje největší zlatíčko!
|
). 
